Pod Ijákovo láskyplným, leč vyčerpávajícím a nenechavým tlakem (je fakt přísnej!) jsem se Vám odhodlal poslat do jeho kolonky Dopisy z diaspory následující zprávu vlasti:

Milá Vlasti, tak jsem Ti tu od Silvestra už měsíc a půl a pořád nevím, co si o těch Frantících myslet. Už jsem se zmínil, že víno je dobré a město krásné. Jsou tomu ovšem tři dny, co mě překvapila jiná věc. Jdu takhle ulicí na ranní kafe a v podpaží svírám bagetu, když mě zastaví kamarád a ptá se, jestli jdu zítra podpořit před Justiční palác José Boveho. Odpovídám hned, že samozřejmě, že jdu, že jsem přece nějakej světoobčan a na věcech veřejných mi sakra záleží. Domluveno. Sraz zítra ráno v devět v místním parku pod Ludvíkem na koni, docela takovým jako u nás na Václaváku. Loučíme se véčkem na vztyčený pravici a spikleneckým mrknutím. Když kamarád zmizel za rohem, šel jsem si k bagetě koupit noviny, abych se fofrem dozvěděl, kdo že to ten Josef je a o co mu jako jde. Už v trafice jsem si všimnul, že přední strany všech deníků jsou plný fotek sympatickýho chlápka s dlouhým knírem, fajfkou a modrýma očima a nad nima palcový titulky: "Návrat Boveho do soudních síní!", "Bove táhne do boje!" a podobně. V novinách se psalo, že Jose Bove, jihofrancouzskej farmář a chovatel ovcí, se v červnu 99 spolu se stovkou dalších farmářů vloupal do skleníku zemědělskýho výzkumnýho centra CIRAD na kraji Montpellier, který zaměstnává tisíce vědců a je podporovaný penězma z EU, aby mimo jiné rozvíjelo geneticky modifikovaný plodiny. A tahle stovka naštvaných farmářů se s vervou rozdováděný opičí tlupy do skleníku dala a rozmlátila všechno, co rozmlátit šlo. Zničila stovky rostlinek rejže připravený na rozvoz a pomnožení na polích, počítače a výsledky několikaletýho výzkumu. Celková škoda za 7 milionů franků - chlapci se u toho asi i zpotili. Pak všichni ukázněně počkali na místě, až je přijedou policajti zatknout a tři z nich - Josef a jeho dva kámoši - se přihlásili jako organizátoři tohohle nedělního skleníkovýho pikniku. A právě tihle tři budou zítra souzený, stálo na konci článku. Na další straně jsem si pak přečetl rozhovor s Josém a s jedním z jeho kámošů (vinař, taky sympaťák, jmenuje se Dominik a je to takovej obrovskej fousatej medvěd, od pohledu dobrák od kosti). Oba shodně tvrdili, že jim je jasný, že to vypadá na pětiletej kriminál a doma z toho nejsou nadšený, ale že ačkoli ilegálně, jednali přece jen oprávněně. Zacházení, další vyvíjení a prodávání geneticky modifikovaných organismů považujou za zásadní svinstvo, jehož rozšiřování je rafinovaným zájmem nadnárodních podniků (tady MONSON), ruinujících svým ovládáním zemědělských trhů malý zemědělce po celým světě. V tomhle případě vedle těch francouzských zemědělců hlavně udřený Afričany a Asiaty pěstující rejži. (Jeden takovej trik je například prodej rýžový setby, ze který sice vyrostou rostliny odolný proti všem hmyzím rejžožroutům, takže není třeba pesticidů, ale na druhou stranu část úrody nelze schovat napřesrok jako novou setbu, protože tyhle zrnka nový rejže neklíčí. Proto je třeba zakoupit každoročně setbu novou od milosrdného podniku, který už vytlačil všechnu konkurenci, nabízející jiné varianty rejže...) Dále se nechali Josef a Dominik slyšet, že svým jednáním nechtěli farmáři dosáhnout nic víc, než na svinstvo upozornit a rozproudit kolem něho pořádnou debatu! A to je pointa mýho vyprávění, protože se jim to podařilo. Během celodenního procesu v soudní síni dal soud chlapcům slovo, prostor a v lecčem zapravdu, takže z toho vyšli každej s neuvěřitelnýma pouhopouhýma třema měsícema natvrdo. Jakpak by to asi dopadlo u nás, kdyby se taková partička vůbec dala dohromady? (To nejsou mladý ekologický nadšenci, ale většinou dobromyslný tátové s rodinou za zády.) A co by na to asi vrchní soudce? (Cituju přibližně z novin: "...Vrchní soudkyně Anicka-Ruzena Florenschie by se v tomto případě mohla jednoduše omezit na dokumentaci, popisující podrobně červnovou neděli 99, násilné vniknutí do skleníku a napáchané škody,...místo toho přeměnila s chutí a pod přísným dohledem soudní síň v diskusní fórum...") Celej den se pak vedle probíhajícího soudu konaly koncerty ve zmíněným parku a byla tu možnost pro každýho vystoupit na pódium s komentářem procesu a jeho pozadí a čtyři několikahodinový debaty v místních sálech. Byl jsem na tý hlavní - před publikem seděli novinář, zemědělec-ekolog, moderátor, dva vědci (jeden z nich bývalý zaměstnanec postiženýho výzkumáku) a poměrně vysokej politik z Brazílie. Mělo to šmrnc a mluvilo se k věci, lidi se ptali. Dobrý. Ovšem i kaz to mělo. Těch Frantíků zas v parku a debatních sálech moc nebylo. Dvě tři stovky v parku, stovka při debatě. Pro mě osobně byl přínos celý debaty neodiskutovatelnej - konečně si pamatuju, jak se francouzsky řekne "rejže"!!!